30.12.2020 – Jakub Pirožek Ludwig

8 let, 8 dlouhých let jsme čekali na vydání titulu, který si vzal za úkol převést žánr cyberpunk do herního světa. Samozřejmě, zdaleka nebyl první, ale z poslední doby zdaleka nejvíc ambiciózní. I tak to byla dlouhá doba. Matrix už za tu dobu známe nazpamět (naposledy v post-apo kostýmech v kině na festivalu Junktown), Blade Runnera dokážeme skoro citovat, Deus Ex jsme dohráli s prakticky každým myslitelným achievementem a stránky knihy Neuromancer se nám očtením už téměř rozpadají pod rukama. Dlouhá doba…

Ale i po několika odkladech jsme se dočkali a roztřesenou rukou jsme rozdělali herní krabičku. Konečně! Asi netřeba dodávat, že vzhledem k tématu naší únikovky pro nás byla hra docela srdcovka, nicméně se pokusím být v recenzi co nejvíc objektivní. Aktuálně máme za sebou 100+ hodin hry, odehraný příběh za každého z trojice Nomád, Street Kid a Corpo a vyzkoušené všechny konce, včetně toho jednoho zatraceně težkého tajného (o tom ale později). Není to tedy tak, že po pár dnech hraní jdeme psát recenzi, ale hru jsme vyzkoušeli spoustou různých herních stylů a přístupů. A protože jsme oba s Betty hrozní perfekcionisti, chtěli jsme mít vyzkoušené VŠECHNO. Myslím, že z velké části se to povedlo, ale hra je to opravdu rozsáhlá. 🙂

Pojďme začít tím nepříjemným, množstvím bugů a problémů, o kterých teď (prosinec 2020) všichni mluví.

Bugy a technický stav hry

Hru jsme zkoušeli jak na PS4 Pro, tak na PC s Intel i7 devítkové řady s NVIDIA 2060 RTX grafikou. Grafiku popíšu až dál, ale jen chci ukázat, že jsme měli možnost porovnat různé platformy. Na konzoli hra padá jako hrušky. Pravděpodobně nějaký memory leak, ale po delší době hraní a načítání složitejší scény prostě lehne. Aktuálně máme patch 1.06 a na rozdíl od 1.02, na kterém jsme začínali, je to o řád lepší. Ale pořád to padá. Není to dobrý, ale zrovna tohle je problém, který veřím, že během ledna CD Projekt odstraní. Loady má hra docela rychlé, takže crash sice naštve, ale zas tak nezbrzdí. Díky hromadě autosavů pravděpodobně nepřijdete o mnoho progressu, ale naštve to, to zas jo. Za 100h+ hraní jsme našli přesně JEDEN bug, který nám bránil v pokračování jednoho side questu (Dum Dum a Totentanz), který je navíc hodně specifický, podle toho jak hru hrajete. 23. 12. to bylo patchem 1.06 opraveno. Jednou se mi povedlo propadnout texturou, když jsem to ve 120km/h na motorce narval do sloupu. Toť vše. Na to, že CD Projekt hru vydával na asi 8 platforem naráz, za mě dobrý. Hrál jsem za poslední dobu dost her v jejich zero day releasu a ruku na srdce, Cyberpunk 2077 je na tom fakt dobře. V dnešní době je moderní rozjet hate na každou kravinu, protože to nese lajky a kliky, ale buďme fér, ta hra je dobrá.

Co se jim úplně nepovedlo, je release na nejstarší konzole. Na klasické PS4 nebo staré verzi XBoxu je to dost nehratelné. Bohužel to není jenom vinou CD Projektu, ale i procesem vydávání her na konzole. A chtít rozjet moderní AAA hru na 7 let staré konzoli je prostě… naivní. 🙂 Což je nijak neomlouvá, osobně doufám, že připraví nějaký low-cost mód. Na internetu už se objevují mody, které hru dělají výrazně plynulejší na horších strojích (primárně snížením ambientní okluze a redukcí množství NPC na ulicích).

Tak, teď když tohle máme za sebou, pojďme na to nejdůležitejší, příběh! Nebojte, bude to bez spoilerů, ty budou až na konci a budou označené. Pokud něco zmíním, bude to tak z prvních dvou hodin hry, což je defakto tutoriál.

O čem to vlastně je

Do moderního světa roku 2077 jste vhozeni jako postavička se jménem V, tedy buď Vincent, nebo Valerie, podle toho, pro jaké pohlaví se rozhodnete. Svět jak ho známe se změnil pod nadvládou obřích megakorporací, hromada států dokonale přestala existovat. Pokud máte peníze, je právo na vaší straně a nic není problém. Vaším domovem je Night City, město nekonečných možností, kde každý může být kýmkoliv a kde se s troškou drzosti a hromadou odvahy můžete stát Legendou. Taky je to město, kde všechno ovládají mega korporace, policie je zkorumpovaná a to, že vám hacknou mozek a donutí vás vyvraždit vaše kamarády, je vlastně docela normální odpoledne. Každou z městských čtvrtí ovládá jeden či více gangů a s jejich členy si není radno, minimálně na začátku, zahrávat. Prostě Brno. 🙂

Velmi rychle se seznámíte s Johnnym Silverhandem (parádně namluveným a nahraným Keanu Reevsem, kterého znáte třeba jako Nea z Matrixu nebo Johna Wicka), rockerskou legendou a antikorporatním teroristou, a váš příběh pouličního zloděje a rváče nabere úplně nové obrátky. A nebude to nuda, věřte mi. Postavy jsou propracované, příběh je poutavý a hromada vašich rozhodnutí opravdu MÁ dopad. Vim, že to často bývá klišé, ale když tady na začátku kuchnete postavu, o mnoho questů později se vám to může vymstít. Když naštvete tohohle týpka, možná to později budete mít složitejší, atd. K některým misím a koncům se ani nemusíte dostat, prostě proto, že ta postava, co vám je zadá, je buď mrtvá, nemluví s vámi, nebo jste udělali kombinaci rozhodnutí, která s tím není slučitelná.

Vaším cílem je stát se Legendou Night City, cílem Johnnyho je… inu, něco maličko jiného, to se nechte překvapit.

Tvorba postavy a explicitnost hry

Jop, nečekal jsem, že budu psát odstaveček i o tvorbě postavy, ale tady se chci zastavit. Kromě klasických účesů, náušnic, tetovaček jako ze žvýkaček Pedro a šířky lícních kostí je zde i možnost customizace genitálií a druhotných pohlavních znaků. Omg… Co to píšu. 🙂 Prostě můžete si vybrat, jak velký budete mít prsa, jak velkýho šulina (jestli vůbec), jestli budete mít bradavky a jak chcete mít vyholený klín. PEGI 18 na krabičce tak zaškrtává každou fajfku, kterou může. Do toho navíc hra umožňuje tyhle věci libovolně kombinovat. Bez zabíhání do debat o genderu tak můžu říct, že je to aktuálně asi nejvíc přístupná hra pro LGBTQ komunitu, prostě proto, že můžete mít svalnatého týpka s vagínou a ženským hlasem a hra je s tím OK. A nejen OK, některé romantické pletky ve hře se zpřístupní jen při určité kombiaci „věcí“. 🙂 Co je super je to, že hra kolem toho nedělá žádné cavyky, netahá to marketingem, ale prostě říká: „buďte kýmkoliv“. Přijde mi to fajn.

Co do explicitnosti, hra se s tím fakt nesere (pardon, to slovíčko v téhle kapitole prostě chci použít :)). První nahá prsa uvidíte tak do 30 minut od spuštění hry a pak už to jde ve stejném duchu. Chcete se vyspat s lacinou prostitutkou v tygrovaném bodíčku z osmdesátek? Proč ne! Masáž od svalouše v klobouku končící „happy endem“? Ale jistě, žádný problém, řeklo sluchátko. Ve městě je dokonce celá čtvrť plná erotických obchodů (jup, můžete si koupit dildo, a ne jedno), nabídek implantátů a různých doplňků. A vlastně, proč ne? 🙂 Ve hře je i „streaming censorship“ mód, který pravděpodobně vypne nahotu, stejně jako nepřehrává licencovanou hudbu, se kterou by mohl mít YouTube problém.

Kromě toho, jak vypadáte, tak taky máte nějaký background, odkud pocházíte. Hra vám tu nabízí celkem tři různé cesty, každá je něčím zajímavá a každá vám dává po celou hru různé možnosti v dialozích. Obvykle se vyplatí ty možnosti brát, protože jsou to zajímavé interakce, ke kterým se jinak nedá dostat. Hrát můžete buď za Corpo, klasická korporátní krysa, který se v dystopickém prostředí megakorporací pohybuje, inu, jako krysa v kanále. Nebo si zvolíte Street Kida, pouličního pankáče a drobného zlodějíčka, který vyhledává rvačky a žije dost na hraně. A finálně Nomáda, který žije mimo Night City, opustil svůj klan a snaží se protloukat světem ve svém tejpou spravovaném autě na vlastní pěst. Pro každý směr má hra připravený unikátní začátek, než vás hodí do první mise, která už je pak stejná pro všechny.

Dialogové možnosti různých směrů jsou zábavné a dost často otevírají zajímavé možnosti, nebo vám umožňují setřít postavu neskutečným způsobem. Krásným příkladem je hned úvodní scénka z hotelu, kde vám chce paní za pultem zavolat člověka, se kterým jdete na schůzku. Což vy v ten moment nechcete. Když hrajete za Corpo, hra vám umožní zdupat tu slečnu jak malou holku slovy „Kdo vám přikázal myslet? Jste placená od toho, abyste myslela? Ne!“. Samozřejmě můžete volit i hodnější možnosti, ale některé jsou fakt sranda.

Kolik perků máš, tolikrát jsi cyberpankáčem

Cyberpunk 2077 vsadil na klasický systém atributů a perků. Kromě klasické síly (body), obratnosti (reflexes) a inteligence tu máme ještě dva zajímavé staty, a to Technical Ability a Cool. První jmenovaný zahrnuje crafting a schopnost zacházet s Tech weapons, ten druhý se vztahuje na stealth. Pod každým atributem se schovávají dva až tři stromy perků, do kterých můžete investovat. Hra má max level 50 a nikdy se vám nepovede vymaxovat všechno, takže volte opatrně.

Perk pointy získáte především za level, potom používání konkrétního stromu perků (například Assault strom se levluje tak, že střílíte havěť konkrétním typem kvérů) a v poslední řadě jde občas najít experience shard, který vám prostě dá bodík jen tak. Ve hře je i možnost zresetovat postavu a rozdělit všechno znovu. Málokdo o ní ví, popíšeme si ji hned v další kapitole.

Čím víc cyberwaru, tím víc Adidas!

Jasně, co by to bylo za cyberpunkový svět bez tělesných modifikací, to by přece nešlo, a tak jim věnujeme taky odstaveček. Nebo třeba hned dva. 🙂 Oproti příběhu Deus Ex: Human Revolution, což je soukmenovec ve stejném herním žánru, ve hře nenarazíte na odpor k tělesným modifikacím, a tak potkat lidi, kteří nejsou nějak upravení, je v Night city prakticky nemožné. Od malých drobností, jako je umělá kůže na dlaních, aby vám líp držel kvér a vaše kulky se odrážely od zdí, nebo upgradu pro používaní smart zbraní (pamatujete film Pátý element? Stačí jednou zamířit a každá kulka se pak sama trefí na své místo), přes vylepšení nohou na lepší skoky, celé umělé ruce a lepší oči včetně termoscanneru, až po šílenosti jako miniaturní raketomet zabudovaný do předloktí, nebo dvě obří čelepe, které se z vás vysunou a krájí nepřátele před vámi jako zeleninu na julienne.

Tohle všechno a ještě mnohem víc do sebe můžete nacpat u specializovaných doktorů, kterým se ve hře říká Ripperdocs. Ti také prodávají speciální předmět Tabula E-Rasa, který vám umožní postavu resetovat a naklikat znovu. Pokud máte pocit, že do sebe budete cpát chrom a kabely v naleštěných klinikách, tak jste těžce na omylu. Jste lůza z ulice, žádný korporátní megaboss, takže podle toho to i vypadá. V každé části města najdete jednoho či dva ripperdocy, typicky jako sklepní ilegální kliniku. Někteří mají i celkem zajímavé questy a každý z nich se specializuje na jednu z tělesných částí, ve které je fakt profík a má pro ni ty nejlepší upgrady. Na vašem těle je celkem 11 kategorií, do kterých můžete sypat různá hejblátka a udělátka a můžete ze sebe udělat solidní vraždící stroj, hustého hackera, nebo prakticky neviditelný stín. Ne všechno si ale můžete na začátku dovolit, protože budete potřebovat věc, která se jmenuje Streed cred.

Wake the fuck up, samurai! We have city to burn!

Tahle ikonická věta z traileru sice ve hře nikde nezazní, ale jako nadpis pro sekci věnovanou questům a celému Night City se hodí perfektně. 🙂 Kromě hlavní příběhové linky, která jde v tom nejzákladnějším settingu dohrát za čas kolem 15 hodin, vás čeká neskutečné množství dalších questíků a zábavy. Hra obecně dělí questy do kategorií hlavních questů, vedlejších questů (side jobs), gigů, aut a NCPD scanner hustles (poldové v Night City mají plné ruce práce s braním úplatků, a tak občas jejich práci vezmete do svých rukou a oni vám pak zaplatí).

Začneme od těch nejméně zajímavých, NCPD hustles. Na mapě mají modré ikonky a jsou to typicky „dojdi sem, zabij týpky a získej důkazy“. Jsou za to peníze, fajn loot a hlavně Streed cred, tedy mechanika, která říká, jestli jste na ulici spíš mlíčňák, nebo jste drsní jak desítka šmirgl. Čím drsnější, tím víc máte možností upgradů u ripperdoců, tím víc si můžete koupit věcí u vendorů a tim víc dostáváte gigů.

Gigy jsou malé questy pro místní fixery. Fixer je týpek, co se stará o městskou čtvrť (každá má vlastního, od drsné ex-novinářky s jedním okem, přes starou asijskou babičku, která je šéf místní triády, až po týpka, ze kterého vidíte jen modré ruce) a jeho hlavní práce je, aby místní měna, zvaná Eurodollar (zkráceně eddies) tekla ke správným lidem za správnou práci. Je potřeba někoho odstranit? Něco ukrást? Někoho zastrašit? Něco sabotovat? Fixer se o to postará a obvykle na to najme vás. Zní to jako typické nudné „jdi tam a udělej něco“, jenže to tak dost často není. A tak se z questu, který začíná normálním kontraktem na zastřelení týpka, co ho převáží policie, stane několika questová linka končící něčím, co nechápu, že v těžce katolickém Polsku prošlo. 🙂 Nebo taky ne, podle toho, jakou si zvolíte cestu.

V side questech obvykle děláte důležité věci pro hlavní herní postavy a dost často z nich vznikají možnosti pro romantiku a následné sexuální scénky (viz kapitolka o explicitnosti). Jsou zajímavé, propracované, dost často se odehrávají ve speciálních lokalitách a jdou v nich najít zajímavé předměty a rozhovory. Prakticky nikdy si je nezahrajete naráz, ale uděláte část a postavy vás pak kontaktují po čase s dalším kouskem questu a přidají další střípky příběhu. Pokud se vám ve hře nechce dělat nic navíc, tak minimálně tyhle fakt doporučuju. Navíc vám odemykají různé konce hry, ale k tomu se ještě dostaneme. Ale na plnění questů a získávání street credu budete potřebovat co? Správně, kvéry!

GUNS! GUNS! GUNS! A ty ostatní věci

Půjčil jsem si známý slogan obchodníka Marcuse z Borderlands, ale přece jen, hrajeme first person SHOOTER, něčím se střílet musí. V arzenálu klasických „konvenčních“ zbraní vám hra dává celou plejádu možností, jak proměnit pankáče před vámi v krvavou fašírku. Od klasických malorážek, revolerů, lehkých kulometů, útočných pušek a sniperových riflí až po Tech weapons, které můžete chargovat a nasledně se vysmát prakticky čemukoliv, co si nepřátelé oblečou na sebe, nebo za co se schovají (jop, s upgradem prostě prostřelíte betonovou zeď, no biggie).

Nejen pomocí kvérů můžete páchat paseku, na řadu přichází i chladné zbraně, a tak můžete enemáky kosit na kousky katanou, instakillovat bodnutím do hlavy nožem, mlátit bejzbolkou, kladivem, obuškem, legendární vycházkovou holí… A když se v jednom z questů rozhodnete konkrétním způsobem, tak i obřím dildem. 🙂 Nebo víte co, kdo potřebuje zbraně, běžte na to pěstmi. Hra má celý jeden strom perků zaměřený na hand to hand combat a rozhodně to není jen tak pro zábavu, melee je tu dost silné, když se k nepřátelům zvládnete dostat. A až se nějaký dostane k vám, pochopíte proč.

Fajn, zastřelit a zmlátit zvládneme asi tak na milion způsobů, ale come on, tohle je cyberpunk, co by to bylo bez hackingu! Kromě „klasického“ hackingu, který spočívá v řešení minihry a nahrávání malých skriptů nepřátelům do hlavy (čím lepší výsledek hry, tím víc skriptů, pokud je umíte), které je následně oslabují, vypínají kamery, nebo konvertují turrety na vaší stranu. K dispozici je také varieta quickhacků, tedy věcí, které můžete použít v pohodě v boji. Chcete punkerce, co vám míří do ksichtu modovanou devítkou, pocuchat synapse? Není problém. Má u pasu granát a hodilo by se, aby vybuchl a vzal s sebou na výlet i zbytek její chatrné lidské schránky? Proč ne! Co třeba aby ohluchla a neslyšela vás se plížít? Nebo aby si zavolala kámoše, ať vámi hozený granát zasáhne víc lidí? A tak dále a tak dále, možností je tu hafo, od utility quickhacků až po ty ultimátní ve stylu „prostě toho borce vypni“.

Samozřejmě vaše bojová efektivita jde ruku v ruce s kyberimplantáty, takže pro hackery tu máme lepší cyberdeck s víc RAM, pro drsné střelce upgrade oka pro víc damage z headshotů… You get the point. 🙂

I zbraně můžete modovat, a tady přichází velmi přijemné realistické překvapení, pokud na zbraň nasadíte tlumič, bude sice tišší, ale dává menší damage. V moc hrách jsem to zatím neviděl.

Auta, motorky a jiné samohyby

Na přepravu po Night City vám dává Cyberpunk 2077 hromadu možností. A když říkám hromadu, myslím HROMADU. Prakticky každý fixer se vám bude snažit pravidelně vnutit to nejlepší auto, které ma zrovinka na prodej. Občas klasickým stylem „německý důchodce tím jezdil jen do kostela.“ 🙂 Vybrat si můžete od luxusních sporťáků až po multifunkční čtyřkolky. Dobrý je, že každé se chová a řídí trošku jinak a jde to poznat. Naložená dodávka s těžkým zadkem prostě není nízký sporťák, ale když vyjedete do okrajových oblastí Night City zvaných Bad Lands, budete rádi, že máte něco, co nemá světelnou výšku vašeho kyberpotkana.

Kromě aut máte i motorky a pokud by vás nebavilo jezdit, vždycky můžete běhat, trénuje to atletiku, což je jeden z herních perkových stromů. 🙂 Ovládání aut je na klávesnici trošku oříšek, na ovladači to jde maličko líp, ale žádná extra sláva to pro mě nebyla. Možná je to ale tím, že obecně nemám rád a nejdou mi závodní hry.

A pak pár věcí, co mi přece jen maličko nesedí…

Co by to bylo za recenzi, kdyby autor nevyjádřil i nějakou kritiku. Pojďme na ni:

Grafika – Ano, vím, že na PS4 Pro to nebude vypadat dokonale, ale přece jen si říkám, že v některých směrech mohla být hra o chloupek lepší. Zase ruku na srdce, když na PC vypnu raytracing, hra vypadá prakticky stejně jako na PS, jen má tak dvojnásobné FPS. O to víc je rozdíl znát, když pak zapnu třeba Ghost of Tsushima nebo 3 roky starý Horizon: Zero Dawn. Pár let už se ve vývoji her pohybuju a tak je mi jasné, že je rozdíl dělat hru čistě optimalizovanou jen pro PS (Horizon), nebo sice mít vizuální orgie v Ghostovi, ale na druhý pohled zjistit, že to je vlastně jen tráva a stromy (které se navíc od určité vzdálenosti už ani nehýbou) a není tam ta členitost, kterou má Night City dokonale provedenou. A pak zapnete raytracing… A. TA. GRAFIKA. JE. BOŽÍ! Masivní rozdíl a na celé město se najednou kouká o řád líp, chápu, že takhle to autoři mysleli. Rozumím těm kompromisům, sám jsem vývojař a je mi jasné, že někde musí namalovat čáru, jen bych ji prostě bral o kousek dál. Na druhou stranu… čekají nás velké patche, třeba to ještě vylepší. 🙂 Na PC s grafikou, co zvládá RT, tomu nemám naprosto co vytknout, je to nejhezčí věc, co jsem kdy viděl a hrál.

AI – Nenadchne, neurazí. V boji je podobně tupá jako hromada moderních her, takže tady jsem spíš doufal, že vytáhnou nějaké eso. Jasně, NPC se kryjou, používají tunu abilit, hackují vás, léčí se atd., ale doufal jsem v nějakou kooperaci nebo taktiku.

Cyberpunkový feel – Tohle je hrozně subjektivní, ale občas jsem měl pocit, že spíš hraju sci-fi GTA než cyberpunk. Město dokonale vystihuje to, jak bych si představoval, že bude vypadat v realitě. Člověk úplně vidí Gibsonův Sprawl z Neuromancera, ale třeba z Deus Ex jsem měl ten herní pocit mnohem silnější. Asi je to tím, že zatímco v Deus Ex je příběh celý kolem augumentací a jejich vlivu na lidstvo, tady už je to normální a příběh, když ho očešeme na kost, je vlastně milénia staré klišé (a velmi funkční!). Není to naprosto fér porovnání, Deus Ex je příběhová koridorovka s minimem side questů, Cyberpunk 2077 je masivní open world a vlastně na to neumím pořádně ukázat prstem. Jak říkám, subjektivní. 🙂

Ani jeden z těchto bodů vlastně není hate, jen občas mírné zklamaní. Když to porovnám s čímkoliv takhle novým, tak je to dost klenot. Namátkou můžu vzít poslední Assasins Creed, co jsem dohrál – zabugované, repetetivní, load timy, že si člověk stihne uvařit čaj, nevybalancované… Cyberpunk 2077 je docela klenot. 🙂

Resumé

Ani zdaleka se mi nepovedlo popsat všechno, co jsem chtěl, ale snad vám tento dlouhý text dá alespoň náhled do úžasného světa Cyberpunku 2077, a pokud se hru rozhodnete zkusit, nebudete rozhodně litovat. Hra je už teď dobrá, po lednovém a únorovém patchi bude hádám ještě lepší. Osobně ji řadím k nejlepším gamesám, co jsem kdy hrál a to už mám za sebou pár desetiletí herní historie. 🙂 Jasně, tahle recenze nemůže být nikdy objektivní, čtete ji na stránkách hackerské únikovky stejného žánru. Proto se tu ani nechci pouštět do nějakého ultra hejtu, i když negativa jsem shrnul v předchozí sekci. Není to potřeba, není moc na co, udělejte si obrázek sami.

Hra je to dobrá, už dlouho nás nic takhle nechytlo a poprvé po fakt dlouhé době mě hra donutila ji začít hrát znova a jinak jen proto, abych viděl jeden z možných konců. A nelituju toho. 🙂

A pokud to dohrajete a bude se vám stýskat po zajímavém světě technologií, přijde si třeba zahrát naší únikovku. Bude vás to bavit. A pokud mi dokážete po hře říct alespoň jeden vtip, co říká mluvící automat na colu, dostanete malý dárek. 😀

Bacha, spoilery! Pokud si nechcete zkazit překvapení, nečtěte dál!

Tak jo, tahle sekce předpokládá, že buď to máte dohrané, nebo vám nevadí, že se dozvíte něco, co si jinak můžete zjistit sami ve hře. Hra má v podstatě 4 normální konce a jeden bonusový, tajný. Po vaší dlouhé cestě s konstruktem Johnnyho Silverhanda v hlavě se dostanete až na střechu Mystiiny Esoteriky a před vámi bude rozhodnutí, jak naložit s tím málem života, co vám ještě zbývá. Co mi přijde dokonalé je, že každý z těch konců se hraje jinak, v jiné lokaci a s jinýma postavama.

Asi nejpozitivnější je konec s Panam, pokud jste holka a máte romanci s Judy. Johnny odejte s Alt do křemíkového nebe za Blackwall, Judy se s vámi na konci nerozejde, ale odjede spolu s vámi a zbytkem nomádů vstříc zapadajícímu slunci a všichni jsou happy.

Další zajímavý je nechat jít Johnnyho s Rogue. Ta sice umře, ale výsledkem je konec nazvaný Path of Glory, který je taky dost fajn a stojí za shlédnutí.

Poslední „klasický“ konec s Arasakou je vlastně takové uzavření vaší cesty. Vyberete si to, proti čemu celou hru bojujete a hra vám to nechá dost sežrat. Hra skončí tím, že do Yorinobu Arasaky se převtělí jeho otec z kopie engramu, který si udělal, a vás zavřou do orbitální stanice, kde na konci zjistíte, že jediné, jak se můžete zachránit, je nechat se nahrát do Mikoshi. Duh… Fun fact tohoto konce, pokud zachráníte Takemuru v misi, kde vás přepadnou a odvezou si Hanako, a ušetříte Odu po boss fightu, oba dva tu budou, mají unikátní hlášky a pomůžou vám, dost masivně.

Netradiční konec je prohnat si kulku hlavou a všechno skončit. Hra vás okamžitě vezme do titulků a pogratuluje k dohrání. Nejnudnější konec, ale kudos developerům, že ho tam dali. Nejeden člověk by v té situaci uvažoval podobně.

A pak nakonec, zlatý hřeb, tajný konec. Tady nás Cyberpunk 2077 pěkně vypekl. Aby ho totiž člověk dostal, stačí údajně prostě sedět na té střeše dost dlouho, než vám Johnny nabídne ještě jednu možnost. Suicide run. Prostě jen vy, proti celé Arasaka Tower, pěkně hlavním vchodem, celé vystřílet a probít se až do Mikoshi. Jéééénže… Aby vám to Johnny nabídl, musíte s ním být kámoš. Víte, jak je v menu nahoře taková záložka, která říká v procentech, jak moc se máte s Johnnym rádi? Tak ta musí být na 70%. Většina hráčů se sekne na 60% a dál už to prostě nejde. A to proto, že CELOU HRU musíte dělat velmi konkrétní rozhodnutí v rozhovorech s Johnnym. Pokazíte jedno a máte smůlu, nafurt. Nejde to nijak jinak. Pro nás to znamenalo, že jsme začali celou hru komplet od znova, na Easy, s přeskakováním dialogů, a za necelých 15 hodin jsme seděli na střeše s Johnnym, který na 70% vrní jako čerstvě nakrmená kočka. S levelem 27. Čekáme pět minut, Johnny říká novou hlášku, jdeme na to! Umírám asi za 3 sekundy na prvního týpka. Konec. Titulky. Žádný save a zkus to znova, ne-e, pěkně si znova počkej na střeše 5 minut. Zkouším znova se stejným výsledkem.

Oni totiž nezávisle na obtížnosti mají oponenti level 50. Všichni. Fuck… Neodolal jsem, hra pro mě připravila výzvu a ty já rád. Nevadí, že už jsme ji dohráli na všechny konce kromě tohohle a že jsme viděli velkou část questů, jdeme farmit gear a levely. Konečně, na levelu 39 s velmi specifickým buildem zaměřeným na heal a Tech weapons porážím Adama Smashera a jdu vstříc vytouženému konci. Zajímá vás, jak to dopadne? Dohrajte si to. 😉